logo
   
Oficiální stránky severského divadla
 


zpět na hlavní stranu

Historie divadelního souboru Pradivadlo

Amatérský spolek severské Pradivadlo vznikl 1. září 2007 a jeho zřizovatelem bylo do 21. srpna 2009 Středisko volné času Rýmařov. Od tohoto data máme statut občanského sdružení a uměleckým vedoucím a režisérem je Jiří Konečný.
Naší první hrou v jeho režii bylo drama Naše městečko amerického autora Thorntona Wildera – držitele tří Pullitzerových cen za literaturu. Z jednoho „obyčejného a prostého“ příběhu bezvýznamných lidiček v jednom malém městečku vytvořil Wilder hru krásnou a poetickou, hluboce pravdivou, s průzračným filosofickým posláním, které asi zasáhne každého z nás: Ta věčná pomíjivost času, tolikrát zbytečně promarněného, nemožnost vrátit ho zpátky… Hra byla režijně připravena jako malý experiment, prošpikována scénickou hudbou, řadou světelných změn a diváci nejen v Rýmařově na její první uvedení dodnes vzpomínají.

Pár týdnů po uvedení historicky první premiéry jsme se pustili do studování další hry. Tentokrát jsme sáhli po pohádce známého českého básníka přírodní a milostné lyriky, později básníka obav, dramatika a překladatele z francouzštiny Františka Hrubína pod názvem Kráska a zvíře. Básnická pohádka Kráska a zvíře je dílo zvláštního osudu. Jedná se o poslední práci, kterou František Hrubín dokončil a která se před jeho zraky dostala na veřejnost. Původně ji napsal pro otáčivé jeviště v Českém Krumlově. V mnoha směrech se jedná o záležitost mimořádnou, i když napohled tu nic mimořádně nevyhlíží: námět je dávno známý, avšak řešení tohoto námětu, neboť Hrubín do staré francouzské pohádky vložil kus svého neopakovatelného vidění světa, působí velice kouzelně. Naplnění došla pravda a spravedlnost, skutečná krása byla vykoupena skutečnou láskou. Příběh Krásky a zvířete může svým laděním často vzbuzovat až hrůzu, nicméně u Hrubína je to příběh křehký, příběh, v němž nechybí humor ani láskyplné vyznání. Jedná se o dílo, které plně zaujme člověka bez ohledu na věk, neboť pohádky tohoto druhu potřebujeme. A to z jednoho nejzákladnějšího důvodu – aby nám bylo dobře na světě! Premiéru této pohádky jsme uvedli v úterý 20. května 2008 v 18 hodin, reprízu v neděli 25. května v 15 hodin v rýmařovském městském divadle. Pohádka měla charakter muzikálu a představili se v ní herci známí z Našeho městečka, objevily se i nové tváře. Diváci si navíc poslechli podmanivé a nápadité melodie z autorské dílny Petra Laštuvky, šéfa rockové kapely The Hero, nebo na vystoupení dětí z tanečního klubu Jes Základní školy Rýmařov – mistrů světa ve velké taneční formaci Show dance z Bochumi pod vedením Aleny Tomeškové. Pohádku provázely různé světelné a jevištní efekty a projekce.
 
Další hra z dílny severského Pradivadla – česká komedie autora Rudolfa Trinnera Holka odjinud měla premiéru 17. ledna 2009. Hlavu rodiny Veverkových, pana Alojze potkaly nečekané svízele nejen díky nenadálému sňatku jeho nezletilé dcery Alenky, ale především kvůli odkazu jeho bratra Jamese. Ten třicet let kutal kdovíkde v Americe zlato a na smrtelné posteli píše panu Alojzovi, že mu posílá svou dceru Jessie, aby se o ni postaral. Jessie, děvče, které vyrostlo v úplně jiném prostředí jen se svým otcem daleko od civilizace, děvče, které nezná přetvářku, duše i povahy čisté a upřímné, přijíždí ke strýčkovi právě v den jeho narozenin. Členové její nové rodiny se k ní zpočátku chovají chladně a rezervovaně, ovšem ve chvíli, kdy pojmou podezření, že v kufru, který si dívka přivezla, by mohlo být zlato, předhání se v lichotkách. Od té chvíle zápasí rodina s problémy nejen jak se do zamčeného kufru podívat, ale především jak Jessie přimět k tomu, aby se s rodinou o své bohatství podělila. Všech pět ženských postav odlišných charakterů, dlouholetý přítel rodiny Matěj Kačaba, Evžen Srp, snoubenec Veverkovy druhé dcery Kateřiny a vínu horující teta Máňa se střetávají v situacích plných humoru, ale i překvapení a napětí. Pozvání na premiéru přijal také sám autor hry pan Rudolf Trinner.
Časově i rozpočtem dosud nejnáročnější projekt divadelní společnosti severské Pradivadlo, byl americký muzikál Song pro dva aneb Každý má svého Leona, jehož premiéra se uskutečnila v sobotu 17. října 2009 v městském divadle Rýmařov, derniéra pak 12. března 2010.  Vynikající muzikálová komedie odehrávající se v New Yorku a v Los Angeles, v prostředí tvůrců hudebních hitů. Mladá začínající textařka Sonia Walsková navštíví populárního skladatele Vernona Gersche. Ten rozpozná její talent a nabídne jí spolupráci. Příběh o svérázné dvojici sleduje s vtipnou nadsázkou vznik úspěšného autorského vztahu a jeho přerod do vztahu milostného. Láska Soni a Vernona, která se objevuje nejen v jejich soukromém životě, ale i v mnoha jejich písních, se však brzo začne komplikovat. Problémem je nejen Sonina chronická nedochvilnost, ale i její ustavičné blouznění o jakémsi Leonovi. Jakkoliv se pracovní vztah ukazuje jako harmonický, vztah partnerský prodělává značnou krizi, pramenící ze vzájemné neschopnosti přizpůsobit se jeden druhému. Kvůli němu se nakonec s Vernonem rozchází. Když se setkají o několik měsíců později, mají pocit, jako by se viděli poprvé! Sonia a Vernon proto musí zvolit čemu dát přednost - kariéře před láskou nebo naopak? Obě postavy hovoří na jevišti za sebe, jsou směšné, komické a přitom nesmírně lidské a krásné. Muzikál „They´re Playing Our Song“ (Song pro dva), měl světovou premiéru na Broadwayi r. 1979, vznikl v týmové spolupráci komediografa N. Simona + komponisty a držitele tří Oscarů M. Hamlische + textařky C. B. Sagerové. Muzikál v sobě nese zvláštní poetiku, lehkost a nadčasovost. To podtrhnuli také výtvarnice Martina Kohoutková, choreografka Alena Tomešková a hudební realizátor Petr Laštuvka, který se svou kapelou The Hero muzikálové písně nahrál ve studiu v průběhu jednoho roku. Na realizaci muzikálu se podílela řada sponzorů. Protagonisté jej zpívali živě na mikroporty. Muzikálovou komedii vhodným způsobem doplnila citlivá hra světel a nápadité jevištní efekty.
Dlužno říci, že tento muzikálový projekt Pradivadla však nesplnil výsledné očekávání jeho tvůrců a manažerů. Je pravda, že většině diváků, kteří muzikál shlédli, se velmi líbil (podle ohlasů v hledišti i mimo něj), nicméně početnější publikum se na výjezdech mimo Rýmařov nedostavilo. Zřejmě stále přetrvává konzervativní názor, že co je ochotnické - amatérské, musí být nutně „neprofesionální“ a „polovičaté“, navíc, když ve hře účinkují pouze dva herci a nejsou to zrovna tváře známé z populárních telenovel nebo seriálů. Nebo je snad na vině prohlubující se finanční krize... kdo ví (?).

Zatím poslední úspěšnou hrou, kterou severské Pradivadlo uvedlo ve svém repertoáru byla klasická česká pohádka Hrátky s čertem pod režijním vedením Pavla Hejska, jejíž premiéru shlédli rýmařovští diváci 5. 12. 2010. Jednalo se o ryzí pohádkový muzikál s kouzelnými písněmi a hudebním aranžmá Daniela Bartáka. V roli Solferna a princezny se představili hosté - profesionální herci z divadla v Českém Těšíně a malí i velcí diváci se těšili na početné obsazení čertů a pekelníků, loupežníka Sarka Farky a dalších pohádkových postav, známých především z televizní pohádkové inscenace, kde si hlavní postavu Martina Kabáta zahrál Josef Bek a v rolích dvou vypelichaných a povedených vesnických čertů se představili František Filipovský a Stanislav Neumann.
Drdova pohádková hra vznikla jako reakce na tíživou politickou situaci v okupovaném Československu za druhé světové války. Inspiraci můžeme nalézt v pohádkách Boženy Němcové – Čert na zemi, v loutkové hře Matěje Kopeckého – O krásné Dišperandě a dalších pohádkách a pověstech, například O Záhořově loži, O strašidelném mlýnu a podobně.
Hrátky s čertem údajně vznikly na „objednávku“ režiséra Jiřího Frejky pro Národní divadlo v Praze. Premiéra hry se uskutečnila 30. prosince 1945 v pražském Stavovském divadle a od té doby putovala tato pohádka snad po všech českých jevištích, profesionálních i amatérských.
Nejznámější je ovšem filmové zpracování režiséra Josefa Macha v půvabných kulisách Josefa Lady s výraznými hereckými osobnostmi – Josefem Bekem jako Martinem Kabátem, Jaroslavem Vojtou v roli loupežníka Sarka Farky, Františkem Smolíkem jako poustevníkem Školastykem a nezapomenutelnými venkovskými čerty Františkem Filipovským a Stanislavem Neumannem. Jejich osobité herectví se natolik vtisklo do paměti diváků, že s ním mnohé další inscenace musely svádět mnohdy nerovný boj.
Abychom se vyhnuli případnému srovnávání s legendou a zároveň hru přiblížili dnešnímu divákovi, požádali jsme osvědčenou autorskou dvojici Petra Markova a Zdeňka Bartáka, aby se na tuto pohádku podívali dnešníma očima. Markovův smysl pro humor a Bartákova hudební invence byly základem inscenace, která se žánrově pohybovala na rozmezí hudební komedie a muzikálu při čemž muzikál vítězil „lehce na body“.


Jiří Konečný, principál a režisér Pradivadla